8. května 2015 byla v seknici mlýna drobná výstava s názvem
POPRAVILI JE, ALE NEUMLČELI
o činnosti partyzánské skupiny Třetí čs. úderné roty generála Luži

Přinášíme malé ohlédnutí:

texty a fotky byly umístěny na panelech i na stole


mezi návštěvníky byl také Jiří Kotas, autor pečlivě sepsané knihy o odboji působícím na Skaličce a v okolí


část panelů připravili již s předstihem Skaličáci a obec je nabídla několika školám v regionu

dva panely navrhla rodina popravených sourozenců Žandovských a kladla důraz na slovo NEUMLČELI zvýrazněním současnosti



původně mlýnskou seknici projasnily i ukázky z umělecké tvorby skaličské rodačky Jitky Páralové




Součástí výstavy byla i vzpomínka Jirky Beneše na Milana Genserka, pozdějšího velitele partyzánské skupiny:

Na Milana Genserka vzpomínám rád. Potkával jsem se s ním nejprve na Skaličce, kde jsem se svými rodiči trávil každé prázdniny u dědečka a babičky, mlynářú Žandovských. Paní Genserkovou, Milanovu maminku, k nám do mlýna přivedla na letní byt moje teta, maminčina mladší sestra Zdeňka, která se s ní znala z brněnského Sokola. Jednou s ní přijel i Milan – a ten pak na Skaličce strávil několikeré prázdniny. Pro letní hospodaření ve mlýně byl hotovým požehnáním: před sedmdesáti lety představoval mlýnský provoz i žňové práce spoustu dnes už zapomenutých dovedností, kterým se vesničtí kluci učili odmalička – městské dítě Milan se k nim stavěl, jako by je dělal odjakživa. Kosit obilí, uplést povříslo, svázat snop, postavit panáka, naložit vrchovatou fůru, stáhnout ji lanem a svézt ji s kravičkami rozježděným úvozem ze strmého kopce – pracovat s ním byla radost.
Ještě víc mi však imponoval jako skaut. Sám jsem skautoval jako vlče v předválečném Komárně a pak krátce v Kroměříži, než nás Němci vyhnali z tábora v létě 1940. Milan však byl do té doby vůdcem vodáckého oddílu v Brně a jako takový disponoval spoustou tábornických dovedností (odborky na košili sice nenosil, ale když se jednou kluci z oddílu rozhodli mu je tam k narozeninám našít, tak se tam nevešly); rozuměl si se zvířaty, učil mě, jak se chovat v lese – a když bylo potřeba, šel do všeho bez zaváhání. Tato rozhodnost a autorita skautského vůce ho předurčily k jeho pozdější úloze partyzánského velitele. Ještě za svých žňových pobytů těsně před válkou a na jejím počátku si v mysli podrobně mapoval okolní krajinu – kam které údolí ústí, odkud kam je vidět, jak je kam daleko, kudy se lze nepozorovaně přesouvat, kde je jaký strategický bod; o ničem konkretním sice nemluvil, ale bylo vidět, že se připravuje na odboj.

Skalička, květen 2015