Z ARCHITEKTONICKÉ ANKETY U PŘÍLEŽITOSTI 100 LET OD VZNIKU ČESKOSLOVENSKA

České a slovenské stavby století je nápad, jak přispět k oslavám 100. výročí vzniku republiky propagací úspěchů českého a slovenského stavitelství v průběhu oněch uplynulých let. Do seznamu byla zařazena stavební a architektonická díla s ohledem na jejich význam a přínos od roku 1918 do současnosti. Více údajů je na webových stránkách stavbystoleti.cz, kde lze také během celého léta 2018 hlasovat. My jsme připravili pro naše přátele na flešce stručnou informaci o dílech z Brna či Moravy (u nás ve mlýně je totiž na prohlížení originálních stránek na internetu špatný signál). Chtěli jsme tak upozornit na zajímavý projekt. A netajili jsme se naším favoritem do ankety:


BVV BVV BVV

Brněnské výstaviště se budovalo v Pisárkách, v širokém údolí řeky Svratky, pro Výstavu soudobé kultury uspořádanou v roce 1928 při příležitosti 10. výročí vzniku samostatné Československé republiky. Původní funkcionalistické stavby, na nichž se podíleli mimo jiné architekti Bohumír Čermák, Bohuslav Fuchs, Josef Gočár, Pavel Janák, Emil Králík, Jiří Kroha nebo Alfons Loos, slouží i dnes svému účelu. Naše fotografické ukázky z pavilonu A byly pořízeny na nedávném Festivalu Republika připomínajícím sté výročí našeho státu. Na fotkách jsou dobře patrny parabolické oblouky klenby; jejich tvar navrhoval Jaroslav Valenta spolu s Josefem Kalousem autorem řešení celého ústředního pavilonu výstaviště. V průběhu devadesáti let prošel rozsáhlý areál několika výraznými změnami. Já si jej pamatuji jako místo zimního pobytu pro četné skupiny, které pod roztodivnými názvy nabízely v teplém období (často na poutích) dětské radůstky jako houpačky, kolotoče, či různé cirkusové atrakce v širých krajích našich lidově - demokratických republik. V roce 1959 se pak na výstavišti konal první mezinárodní strojírenský veletrh; v tom období se také stavěl další z významných pavilonů – dostal název Z. Vím to celkem přesně – bydlela jsem v dětství s rodiči na Hlinkách, ulici zastavěné z větší částí jen po jedné straně a s ničím nerušeným výhledem (a dlouhou dobu také průchodem) na Výstaviště. Do prostoru dnešní Zetky jsme původně chodily s maminkou pro zeleninu k zahradníkovi bulharského původu s přezdívkou Bony. Později jsem chodila již sama za svojí nejlepší kamarádkou ze třídy, Ivankou, která bydlela na Bauerově rampě ... mohla bych vzpomínat do nekonečna, ale snad ještě poslední jméno: Viktor Bauer, vlastník cukrovaru a rozsáhlých pozemků v pisárecké kotlině, byl právě ten, který prodal ve dvacátých letech svůj majetek (cukrovar začátkem století vyhořel), což umožnilo vznik dnešního brněnského skvostu - moji jedinečnou životní lásku, které samozřejmě patří bezvýhradně můj hlas v anketě ke 100. výročí vzniku samostatné republiky určené k výběru Stavby století z nominovaných 100 českých a slovenských staveb.

Z podnětu ČKAI, BVV a svých vzpomínek sepsala
pro své přátele Zdenka ze mlýna s rodinou
jaro 2018