A protože bylo právě 14. září, připomenuli jsme si také rok 1937;
úmrtní den TGM.
Já se v té souvislosti zmínila o dvou místech
spojených s profesorem Masarykem a asi o šedesát let
později také s mým mládím.
Jsou to Klobouky u Brna a Heršpice (u Slavkova). Vyprávím ráda ty dávné příběhy.
Ale především jsme si za doprovodu muzikantů společně zazpívali
Masarykovy oblíbené písničky. Pak už nás cimbál opustil,
   
ale my jsme se ještě zdrželi a vzpominali; třeba na první básničku, kterou
Jiříček přednášel na školní slavnosti na podzim roku 1934, nebo na jeho první
veřejné vystoupení s harmonikou v brněnském Typosu na jaře 1935.
   
Nabídli jsme také koláž s botami nedávno se cestou zcela nečekaně rozpadlými,
poslední aktuální báseň už úplně dospělého Jirky a KVÍZ navržený naší vnučkou
původně pro letošní Skaličkiádu s prvky týkajícími se našeho
mlýna a zajímavými - jak se skutečně potvrdilo - i pro dospěláky.
   
Po koncertě nás však zdaleka nejvíc zaujal pravnuk pantáty
Karla Žandovského. Opět se projevilo, že v jeho žilách koluje krev dávných
krajánkú putujících pěšky širým krajem od mlýna k mlýnu.
Když Vláďa vytáhl mapu a líčil
svoje říjnové plány, tak jsme obdivně zírali i my, kteří jeho
zálibu v netradičním cestování už dlouho známe.
Slíbil, že - bude-li zájem - připraví nám na jaro zprávu o tomto svém treku.
Pro radost našeho stařičkého mlýna i jeho přátel. Tak jsme si vzájemně popřáli hodně
zdraví a spokojenosti a máme se zase na co těšit.
Potom už všichni odešli a zůstala kytice:
                             
                             
                             
                             
           
Zdenka ze mlýna
Skalička, září 2019