SOUSEDSKÁ BESEDA 24. února 2018    

Na našem dvoře už sníh pomalu odtával a sluníčko vytvářelo předjarní náladu:


ale všude bylo ještě chladno a topit nezbytné:


To v seknici se už připravovali muzikanti:

a přicházeli první přátelé. Poctivě řečeno, vlastně jsme se trochu obávali, kolik nás přijde - oficiální zprávy upozorňovaly na nebezpečí chřipky, čeští hokejisté hráli toto odpoledne na ZOH v Korei o bronz a pohřeb měl Evžen Zámečník, kolega houslista, skladatel, prima kamarád. Ani důvod našeho setkání - totiž vzpomínka na zatýkání právě v těchto prostorách a právě před třiasedmdesáti roky - není nic povzbudivého, lákajícího vydat se studeným větrem k přátelům. A PŘECE PŘIŠLI! Ještě pořád jsme se nemodernizovali a nemáme besedu nahranou na videu, leč věřte, že její první část byla již tradičně mile dojemná: přivítal nás pan starosta a slova se ujal Jirka Beneš, nejstarší žijící potomek mlynářů Žandovských - připomněl nejen tragická léta válečná, ale zdůraznil i pěknou spojitost dnešního koncertu s těmi pořádanými zde od šedesátých let minulého století; tehdy hrálo nejčastěji Moravské kvarteto a violoncellistou byl Bedřich Havlík; dnes sedí u cella Bedřův žák Mirek Zicha. Jeho přednes nádherné pomalé části z páté Bachovy Suity pro sólové violoncello doplnil přesně atmosféru naší malé smuteční vzpomínky. Společně zahráli manželé Zichovi několik skladeb; snad nejvíce zaujalo Duo pro housle a violoncello od Bohuslava Martinů. Koncert na paměť válečných obětí ze Skaličky a okolí jsme vyslechli dojatě a fotit jsme začali zase až po něm:



K sousedské besedě patří ve mlýně už tradičně drobné občerstvení:
 

Mezi posluchači byli naši příbuzní:


přátelé, jejichž rodiny prožily vzpomínané válečné události:


i ti, kteří přicházejí pravidelně potěšit se z klidného sousedského odpoledne:





Dvě předchozí fotky dobře dokumentují, jak se lze "skrýt" před hledáčkem fotoaparátu, ač stojím přímo v jeho zorném poli; to snad jen pro vysvětlenou či pro omluvu: na besedě nás bylo víc, leč ne všichni jsou zachyceni na našich nedokonalých webových stránkách. Ale sluníčko, které nakouklo do seknice když už hosté odešli, tak to sluníčko ohřívající se chviličku u kamen, jsme zachytili:


Zůstala seknice naplněná přátelským teplem a jarní kytka:


Žandovský mlýn děkuje všem svým přátelům, kteří se na chvilku zastavili - ať už v jeho seknici, či kdekoliv jinde - a připomněli si s úctou životy lidí, pro něž SVOBODA nebyla prázdným pojmem. Je to velmi cenná lidská hodnota, lze o ni snadno přijít a nesnadno ji pak znovu získat.
NEZAPOMÍNEJME a NEBUĎME LHOSTEJNÍ!

Zdenka ze mlýna s rodinou
                                                                                                                                                                                    únor 2018