VZPOMÍNKA na Boženku Benešovou
       
Sepsal Jirka Beneš, Boženčin syn, a doplnil
svými aktuálními fotografiemi zmíněných míst
Skalička, podzim 2018
                             
                             
                             
                             
                             
Fotky pořízené převážně v tomto století v místech zmiňovaných v textu
Naše SKALIČKA na úpatí Paní hory v údolí potoka Lubě
V této sekničce ve mlýně se Boženka narodila jako
ostatně všichni její sourozenci; dnes je místnost zařízená zcela jinak,
ale rozměr cca 2,5 x
6,5 m se nezměnil. Malá byla pokřtěna ve farním
kostele Všech svatých v Újezdě u Černé Hory a v Újezdě také
chodila pět let do obecné školy; její budova je už zbouraná a původní polní
cesta přes kopec z větší části zaoraná. Když napadlo moc sněhu, jezdil pantáta
pro skaličské děti se sáněmi taženými koníkem; jakmile se objevili pod školou,
skončilo vyučování. Ani sedmikilometrová cesta ze Skaličky přes
Stanoviska do Tišnova, kde pak
Boženka navštěvovala měšťanku, není dnes už v celé délce průchozí; tudy však
nechodila denně, protože pantáta pronajal svým dětem v Tišnově světničku
k občasnému přespání.
 
     
Zámek LEDNICE s nádherným parkem a Minaret (kde přesně Boženka studovala
nevíme, ale prý byla její třída jedna z prvních vedených výlučně v češtině a také
jedna z prvních se studentkami-dívkami.)
     
Po maturitě a krátkém pobytu ve Velkých Opatovicích (o němž téměř nic nevíme) získala
Boženka místo v Komárně. Je to krásné přístavní město na Dunaji. Jednou z jeho
známých dominant je stavba vodárny nebo kostel sv. Ondřeje.
     
Bydleli jsme na okraji Komárna, v těsné blízkosti školy. Dnes je tato část
součástí čtvrti Hadovce. Na fotkách pořízených před deseti lety je "náš" dvoreček,
dveře do bytu, okno pokoje a spokojené kočičky
   
   
V roce 1938 jsme se stěhovali do KROMĚŘÍŽE; kostel sv. Jana a zámek
   
v pozadí je vidět dům, v němž jsme bydleli, dále náměstí, gympl a kousek Podzámky
   
   
Pieta z kostela sv. Mořice má připomenout, že v té době byla válka;
tragické popravy mnoha nevinných lidí se nevyhnuly ani naší rodině na Skaličce
Počátkem padesátých let se moji rodiče přestěhovali na Skaličku. Palečné kolo
mlýna, jehož mlynář Ladislav Žandovský, Boženčin starší bratr,
byl 10. dubna 1945 popraven v Mauthausenu
Boženka se na Skaličce pustila hned do nejrůznějších aktivit; tahle prkna
v mlénské seknici si ji ještě pamatují; postupně tam chovala kuřata a organizovala
drobné výstavy i vzpomínkové koncerty na paměť svých popravených sourozenců.
Po dvoře pobíhala drůbež a v jeho středu
ještě nebyl trávník, ale poctivé hnojiště.
   
Rodiče už nebydleli ve mlýně, ale vedle v tzv. vile
postavené ve třicátých letech minulého století.
Obklopeni kvetoucí zahradou žili tak zdánlivě uprostřed
zemského ráje, uvážíme-li však sychravý
podzim, topení výlučně dřevem a nekvalitním uhlím
získávaným v nedostatečném množství na příděl; a uvážíme-li, že ta
budka v zahradě byl jejich jediný záchod, pochopíme tehdejší
život v poněkud reálnějším světle. Upřímný obdiv a DÍK patří všem
našim předkům, kteří v těch
letech dokázali přes nesporně značné obtíže
budovat s láskou náš domov.
   
Poslední odpočinek v Újezdě u Černé Hory, v místě s krásným rozhledem do našeho kraje
Boženčiny oblíbené květiny - jiřiny - nyní v péči jejího
syna, autora textu a většiny fotek