Ruda Šťastný a Bedřa Havlík se setkali po válce na brněnské konzervatoři a vzniklo
přátelství i umělecká spolupráce doslova na celý život. A ačkoliv se ve svém
aktivním životě uplatňovali ve více oborech, vzpomínám na ně především
jako na vynikající komorní hráče. Původní soubor založili s podporou svých
pedagogů hned na škole a přijali název Moravské kvarteto od profesora
Františka Kudláčka, od roku 1923 primária onoho slavného kvarteta spolupracujícího
mimo jiné s Leošem Janáčkem; po několika změnách v obsazení vzniklo
po dlouhá léta stabilní smyčcové kvarteto Šťastný, Borýsek, Beneš, Havlík a jako
laureát několika mezinárodních soutěží (a kmenový soubor několika prestižních zahraničních
festivalů komorní hudby) získalo statut samostatného komorního souboru Státní
filharmonie Brno.
Všechna studijní soustředění Moravského kvarteta ve skaličském mlýně (předcházela jeho velkým zahraničním zájezdům a trvala zpravidla týden) prožíval nejintenzivněji violoncellista Bedřich Havlík – prostředí mu připomínalo jeho rodnou chalupu na Hané. Stejně jako Verdi nebo Ravel ho zajímali četní obyvatelé velké nové králíkárny na mlýnském dvoře; takřka okamžitě zjistil, která tráva z rozlehlé zahrady jim nejvíc chutná a jezdil jim pro ni s kosou a trakařem, odháněje mlsnou kozu, která se mu snažila cestou nejchutnější sousto ukrást; do zanedbaných kotců v těžko přístupných vyšších patrech králíkárny neváhal nacpat sekundistu Ludvu, aby je pořádně vyčistil. S těmito činnostmi souvisely i jeho interpretační pokyny při kvartetním studiu (to cis tam musíš zapichnót jak vidle do hnoja) prozrazující – i když humorně –, do jaké míry jimi byla rozvíjena jeho skutečná tvůrčí fantazie, která jediná dává hrané hudbě smysl. A navic – pohoda, s jakou kvarteto v tomto prostředí pracovalo, nebývale přispívala k vzájemnému porozumění čtyř uměleckých individualit, které z nich činilo jednotný soubor.
Hostitelkami ve mlýně byly sestry Žandovské – ovdovělá Boženka Benešová a svobodná bezdětná Anděla, v obci oslovovaná zdvořile podle původní profese Paní učitelka. To ony dokázaly pokaždé skloubit pobyt Moravského kvarteta se vzpomínkou na své sourozence popravené na konci války. Koncerty se konaly ve velké mlénské seknici pod hlavičkou Svazu protifašistických bojovníků. Židle se s podporou sousedů přinášely z místní hospody – Jednoty. O uměleckou část programu se zvlášť aktivně staral již zmíněný cellista Bedřa.
A z čeho máme velikánskou radost právě nyní? Letošní koncert pro nás připravil Bedřův žák se svým žákem! Patří jim náš dík stejně jako všem našim přátelům, s nimiž společně vytváříme již přes šedesát let trvající tradici vyjadřující naši upřímnou úctu obětem totalitní perzekuce. Úctu ke všem našim spoluobčanům, kteří vědomi si nebezpečí a navzdory hrubému teroru, nepřestali nikdy usilovat podle svých nejlepších možností o lidskou svobodu.
