8. května 2016 jsme se sešli na dvoře Žandovského mlýna
na dvoře

Počasí v tu neděli bylo u nás slunečné, dvůr bývalého mlýna na Skaličce uklizený, sezení připravené. Opravdu vhodná chvíle k zamyšlení nad událostmi, které jsou s tímto místem spojeny a – ač časově vzdáleny více než jednasedmdesát let – ovlivňují dodnes docela významně naše životy, i když si to mnohdy neuvědomujeme, nebo dokonce nechceme uvědomit. Nacistický režim prohrával začátkem roku 1945 na všech válečných bojištích, ale jeho zrůdná mašinérie se stále nevzdávala a představovala pro obyvatele českých zemí nesmírná utrpení. Naprostý nedostatek jídla, léků, vhodného oblečení, obuvi, paliva nebo drobných potřeb jako je mýdlo už si ani neumíme představit. Za poslech cizí rozhlasové stanice hrozily tresty nejvyšší. Naprostá nesvoboda byla patrná v povinných hlášeních, ve školním učivu, v mnoha dalších každodenních činnostech; velmi obávaná byla povinnost zejména mladých lidí – dokonce celého ročníku narozených v roce 1924 – pracovat v německých fabrikách. Ne, to není dávná nezajímavá historie, to je zcela konkrétní prožitek našeho národa. Neměli bychom na něj zapomínat, ale naopak to vše chápat jako varování do dnešních dnů. Svoboda je nesmírně vysoká lidská hodnota, není nikdy zadarmo a nelze si ji snadno koupit za peníze. Obdobně také opravdová láska, přátelství, lidská solidarita. Lze je ovšem i snadno zneužít a na takové nečestné jednání bychom měli být vnímaví a naprosto k němu netolerantní. Součástí svobody je především odpovědnost a jejím největším nepřítelem je lhostejnost, nezájem o věci veřejné, o naše blízké okolí i o širší politické souvislosti.

Svoboda je něco slovy těžko popsatelného; ve svém současném životě si jí mnohdy nevážíme, ačkoliv vytváří jeho zcela základní rámec. Mlynáři požívali v našich zemích odedávna zvláštních svobod a tak není divu, že právě v Žandovském mlýně na Skaličce se snažíme zachovávat vzpomínku na naše předky, kteří v touze po obnovení ztracené svobody národa riskovali své životy. Velmi si vážíme, že na vzpomínková setkání zvou naše spoluobčany s námi ze mlýna také zastupitelé obce. Úvodem nás i letos velmi srdečně přivítal starosta obce; sešlo se nás tentokrát opravdu hodně, jak je patrno i z uveřejněných „rotujících“ obrázků na tomto webu – rádi bychom zdůraznili přítomnost dvou z bývalých polistopadových představitelů Skaličky. Na našich fotkách nejsou příliš v popředí, ale dnešní vzpomínka se uskutečňuje i díky jejich trvalé podpoře přátelských besed ve mlýně (zejména paní exstarostka je schovaná docela vzadu, ale já ji tam vidím, protože ji vždycky velmi ráda vidím). Přišli oba dosud žijící členové tehdejšího Moravského kvarteta, které v šedesátých letech zásadně přispělo k založení současné tradice. Přišel za námi též autor mimořádně pečlivě zpracované publikace Vzpomínek vydaných k padesátému výročí tragických událostí na Skaličce a v okolních obcích. Byla pro nás čest představit i nově a zcela soukromě vydanou knížku pamětníka a přímého účastníka záchrany amerických letců sestřelených v posledních dnech války na Tišnovsku. Dnes si s námi připomněli historii nejen potomci členů dávné partyzánské skupiny, ale i poslední žijící příslušník Třetí čs. úderné roty generála Luži. Zvláště nás pak potěšila skupina junáků ze střediska nesoucího v názvu jméno velitele zdejších partyzánů a především dlouholetého brněnského skauta Milana Genserka. Že někoho na zveřejněných fotkách nepoznáváte? Nebo jsem snad neuvedla všechny naše tím či oním významné přátele? Ale to přece nevadí; byli jsme rádi, že jste Vy všichni přišli a nezapomínáte!! Naše společné poděkování pak patří jistě i kvartetu hornistů, špičkovým hráčům brněnské filharmonie, kteří umocnili naše zážitky hezkou hudbou.

Závěrem bych se ještě ráda zmínila o obsahu minivýstavky, která – jak se již stalo pěkným zvykem – byla na dvoře připravena. Z novinek je to další drobná vzpomínka na Milana – na webu ji najdete u textů z loňského roku, ke kterým se tematicky řadí. Připomenut byl také článek v květnovém čísle měsíčníku Harmonie pod názvem Devátá v Mauthausenu; velká Beethovenova symfonie tam zazněla v provedení brněnské filharmonie v roce 1995. Fotografie pořízená účastníkem tehdejší tryzny následuje včetně kratičké informace o rakouském městečku zmiňovaném nejen u nás na Skaličce s takovou hrůzou.

Zdenka ze mlýna s rodinou
Skalička, 8. května 2016


tryzna v Mauthausenu
Koncertní aranžmá v kotlině bývalého koncentračního tábora Mauthausen v roce 1995

Mauthausen je hezké malé rakouské městečko asi s pěti tisíci obyvateli. Na webových stránkách zdůrazňuje osídlení v oblasti již od konce doby kamenné a ke smutné historii spojené s válečnými událostmi se příliš nehlásí. Už během První světové války byl v blízkosti vojenský zajatecký tábor, kterým prý prošlo asi devadesát tisíc vojáků (hlavně ruských a srbských) – deset tisíc jich v něm zemřelo. Koncentrační tábor zřízený hned počátkem Druhé světové války má ovšem čísla obětí mnohem vyšší. Neskutečně kruté v něm bylo zacházení s vězni: lágrem, přesněji celým komplexem nazývaným původně Mauthausen-Gusen, prošlo asi dvěstě tisíc lidí, převážně civilistů a víc než polovina z nich tam našla svoji smrt – z počátku především při těžké práci v lomu a při stavbě tábora, později ve speciálně budovaných a organizovaných plynových komorách. Vlaková přípojka umožnila vykládat oběti určené k likvidaci přímo v prostorách tábora, nedaleko údajných koupelen ve kterých se místo vody rozléval smrtící plyn. Těla zemřelých byla hned spalována v krematoriu a popel tisíců byl nedaleko vysypáván. Takový byl také osud Skaličáků v posledním vlaku vypraveném do tábora z Brna 7. dubna 1945: 10. dubna, už na samém konci války, byli nemilosrdně (a samozřejmě zcela bez soudu) popraveni. Připomeňme si jejich jména:

mlynář Ladislav Žandovský (narozený 26. května 1898), jeho bratr, sadař, Karel Žandovský (21. ledna 1900), sestra Zdeňka provdaná Pařízková (20. února 1905), sestřenice Eliška Zouharová (ta byla z Lipovce zabaveného tehdy pro vojenské účely a koncem války žila ve mlýně se svojí maminkou - vdovou a nemocnou sestrou) a nejbližší soused František Šťastný (2. února 1903). Čest jejich památce!


Skalička, květen 2016